Semantic classes and Mandelbrot law

Sémantické třídy a Mandelbrotův zákon 1. Úvod Pro zkoumání některých aspektů sémantiky přirozeného jazyka jsme zavedli sémantické třídy (Friš, 1983). Za východisko zavedených sémantických tříd byl vzat Rogetův tezaurus (1968). Protože jeho členění bylo příliš podrobné (obsahovalo 990 sémantických polí), byly z těchto skupin vytvořeny větší třídy. Principy tohoto třídění vycházejí z předpokladu, že klasifikace slovní zásoby předpokládá implicitně či explicitně i jisté filozofické východisko, jistý pohled na realitu. Vedle seskupení slov do větších tříd (celkem 32) jsme provedli i jisté přeřazení a změnu pořadí v skupinách Rogetových. Klasifikace má vycházet i z jistých přesných kriterií (Voronin, 1985) a umožňovat jistou měřitelnost. Pak nejjednodušší číselné měřítko je prosté lineární uspořádání měřené pořadovými čísly (ordinály), zde čísly přirozenými. Přitom obvykle v případech, kdy se ještě nemůžeme propracovat k exaktnějším číselným měřítkům, uplatňuje se zásada, že první třídy jsou nejelementárnější a že na konci škály přicházíme k jevům nejkomplexnějším. Přihlížíme zároveň k důležitosti jevů v tom smyslu, co je předpokladem čeho, že elementárnější je předpokladem komplexnějšího. Do určité míry je to vlastně atomické pojetí světa, jevů. V našem případě směr uspořádání od elementárního ke komplexnímu obvykle odpovídá genetické a vývojové linii světa. Krátce vyznačíme rozdíl mezi lineárním uspořádáním Rogetovým a přeuspořádáním naším. Oproti Rogetovi řadíme pojmy o hmotě před pojmy o člověku, vzhledem k evoluční následnosti. Obtížnější je řešení pořadí globálních skupin pojmů společnosti (sociologie) x jedince (psychologie). Na tento problém existují samozřejmě různé pohledy. Tato problematika souvisí s problematikou klasifikace věd, pro podrobnější diskusi odkazuji na knihu E.D.Graždanikova (1987). V této práci se kloníme k pojetí, že nejvýstižnější řešení je zde porušit striktní linearitu, která určuje, co předchází a co následuje, a říci, že svět přírody předchází jak člověka, tak společnost, ale postavit jak pojmy o společnosti, tak o člověku na stejnou úroveň. Na této úrovni je pak vzájemné působení. Tím tedy místo prosté linearity dostaneme rozvětvení, tedy jen částečné uspořádání v striktním matematickém smyslu (např. Beran 1972). 3